Jak jsem se stala IRONMANEM

Stát se Ironmanem je nakonec sen každého, kdo se kolem triatlonu jen ochomejtne, ať chce nebo nechce. Od začátku jsem slýchávala, že mě to nemine a neminulo, jen jsem si na to hezky počkala, vyzrála, možná až moc. Po 8 letech koketování s triatlonem, závodění po celé Evropě, padla volba na dlouhého Ironmana ve Švédsku, ve městě Kalmar. Jak jsem se připravovala, prožívala to, co jsem zvládla a co ne ? 

Takže hezky popořádku. Co je to teda ten Ironman ? Kdysi dávno v únoru roku 1978 (to je náhodička 😉) se na Havaji hádali maníci, kdo jsou nejlepší vytrvalci - plavci, cyklisté nebo běžci ? A spíše jako sázku uspořádali závod, kde to chtěli zjistit - spojili 3,8 km plavání, 180 km cyklistiky a na závěr 42,2 km (maraton) běhu. Vítěz získal titul Ironman. Kdo je teda nejlepší asi nezjistili, ale tento sadomaso závod se rychle ujal a stal se z něj celosvětový fenomén. Ironman je také velmi dobře vydělávající značka pořádající tyto závody po celém světě. Ironman se ale vžil taky jako obecný název pro tyto dlouhé distance a pořádají se i pod jinými seriály, pořadateli. Ale jen pod Ironmanem slyší každý, kdo proběhne cílem onu magickou větu: "You are an Ironman" (mami to znamená - Ty jsi Ironman).

Já měla v triatlonu zatím 3 milníky - úplně první triatlon, první půlku (poloviční distance Ironmana) a první zahraniční závod. Všechny mi otevřeli nové obzory a zjistila jsem, že všechno je možné, jen když to chceš. Od začátku jsem obdivovala (to se jen tak říká, spíš jsem je nechápala ) borce, kteří chodí dlouhý triatlon a doma opakovaně říkala, že tohle nikdy! Někde v zadním šuplíčku ale v hlavě byl - plnotučný, dlouhý, opravdový Ironman a věděla jsem, že pokud ho někdy půjdu, tak určitě pod Ironman značkou, abych si užila tu větu přece, že ? 

V tréninku jsme s trenérem Tomášem Řenčem (kdo by nevěděl - je to nejlepší český triatlonista, který drží český rekord na dlouhém triatlonu, skvělý člověk a holky fakt hezký chlap 😅) postupně přidávali na objemech (přibývalo km v plavání, na kole i běhu) a protože já jsme tzv. plnič (tréninky neflákám) a byl přede mnou krásný cíl, nedělalo mi to žádné problémy. Jirkovi asi trochu jo, byla jsem furt někdě v čudu, ale znáte to, když je navařeno, upečená nějaká ta buchta, snese to i chlap 😂. Tréninky jsem pravidelně prokládala rýmečkama, jak je u mě zvykem. I tak se ale tréninky pěkně skládali "na komoru" hodně jsem toho natrénovala v kopcích, horách (soustředění v Dolomitech je pro mě dovča snů). Pak přišla fáze, kdy jsme ladili závodní tempo a to mě hodně bavilo i bolelo 🙃.

A když už mě čekal tak zlomový závod, nechala jsem si ušít nové závodní hadříky, ať vypadám na fotkách hezky, že jo ? Spolupráce s českým výrobce KALAS neměla chybu.

A je to tady, vyrážíme do Švédska. Jako vždy nervičky jestli s námi doletí i kolo (už jsme ho párkrát naháněli po evropských letištích - naštěstí vždy až na zpáteční cestě). Přílet do Kodaně, pak cestování vlakem do Kalmaru, půjčení auta a na ostrov Öland, kde jsme měli ubytko v kempu u moře. Kalmar Ironmanem celý žije, snad každý ti tam přeje good luck a uznale poplácávají, že jsi borec - v obchodech, restauraci i jen tak na ulici … tak jasné budu borec !

Stojím na startu prvního dlouhého Ironmana v Kalmaru, spolu s dalšími 2999 závodníky ze zemí celého světa. Respekt obrovský, ale těšila jsem se. Start byl dost emotivní, když jsem si uvědomila, že jsem tady a žiji si svůj sen a bude to sakra dlouhé (ukápla i slzička) 🙈.

Plavání 3,8 km v moři - ze začátku byla i přes rolling start (3 závodníci co 10 s skáčou do vody) docela dlouho mela, par kopanců jsem dostala i rozdala, i to je triatlon. Střídalo se plavání na otevřeném moři s průplavy přístavem a pod mosty ve městě, vše za asistence maličkých nežahavých medůz. Slaná voda pročistila nachlazené dutiny, takže z vody lezu zdravá jak řípa a i čas mile překvapi.

Cyklistika 181,6 km - úžasná trasa z Kalmaru, kdy přejíždíme nejdelší evropský most přes moře (6 km) na ostrov Öland, ten zčásti obkroužíme a vracíme se zase do Kalmaru . Nezvyklý pohled jet na kole podél moře mezi žlutými balíky slámy nebo pasoucí se krávy přímo u pláže. Na ostrově hoodně foukalo i tak to docela jede, držím plán, jet s rezervou - na běh bude potřeba. Pobavila mě vnitřní radost, když bliklo 100 km na tacháči a pak uvědomění, že ještě 80 zbývá. V každé vesničce nás čekají fanoušci, kteří to pojali jako party s chuťovkama, a hudbou - pecka atmosféra, povzbuzení. Do depa přijíždím s úsměvem - přežila jsem.

A teď závěr - maraton 42,3 km - slyšela jsem o něm od triatlonistů hodně a nezklamal. Překvapivě celý běžím (svým hlemýždím tempem) a krokem procházím jen občerstvovačky - gely se tělu už nelíbí (pár návštěv toitoi ) takže banány a kola mě drží ve hře. Běh si dokonce užívám, dochází mi, čeho jsem součástí a že se blížím k cíli, na který jsem tak dlouho makala. Opět neskutečná atmosféra kolem trati, všude jsou stovky fandících, spousta z nich s reproduktory, takže běh je vlastně takový hudební festival . Poslední kilometry už všechno bolí - záda, puchýře, nohy (pro toto to asi děláme, že ?) ale moc to nevnímám, už vidím jen cíl a YOU ARE AN IRONMAN … neskutečný pocit proběhnout cílem a vědět, že jsem to dokázala.

I AM AN IRONAMAN 🦾

Poklona od mého Jirky: "Jsi hustá. Co si zamaneš, to dokážeš" je nejvíc !

Děkuji mému best husband 😍, že můžu žít tak barevný život...