Výstup na šestitisícovku Mera Peak 6.470 m

Mera Peak je šestitisícovka, o které se říká, že je choďák. Ano na vrchol se dostaneš i bez horolezeckých dovedností, ale kondičku musíš mít pořádnou. První tě čeká náročný trek k hoře a pak několik dnů ve výšce nad 5.000 m už jde znát a tělo nefunguje tak jak jsi zvyklý. Zkušenosti z vyšších hor a nejlépe i nepálského trekování jsou určitě výhodou. My tyto zkušenosti měli a stejně jsme se chyb nevyvarovali. No jo chybama se člověk učí.

Itinerář celého treku a výstupu na Mera Peak:

Aklimatizační výlet

1.den: Lukla - Zamphuti - 10,5 km - 5:59 hod - 324 m↑ - 478 m↓ - 2.847 m.n.m

2.den: Zamphuti - Namche Bazar - 12,1 km - 7:24 hod - 1.084 m↑ - 360 m↓ - 3.430 m.n.m.

3.den: Namche Bazar - odpočinek

4.den: Namche Bazar - aklimatizační výlet - 4,4 km - 5:00 hod - 465 m↑ - 457 m↓ - 3.838 m.n.m.

5.den: Namche Bazar - Monjo - 7,3 km - 5:24 hod - 199 m↑ - 786 m↓ - 3.421 m.n.m.

6.den: Monjo - Chhuthawa - 10,4 km - 5:55 hod - 393 m↑ - 651 m↓ - 2 .834 m.n.m.

7.den: Chhuthawa - nemoc 

8.den: Chhuthawa - nemoc

9.den: Chhuthawa - nemoc

10.den: Chhuthawa - Lukla - 5,2km - 2:52 hod - 350 m↑ - 0 m↓ - 2.847 m.n.m.

Trek k Mera Peaku

11.den: Lukla - Chhutanga - 4,6 km - 5:13 hod - 671 m↑ - 0 m↓ - 3.502 m.n.m.

12.den: Chhutanga - aklimatizační výlet - 2,5 km - 4:04 hod - 381 m↑ - 389 m↓ - 3.900 m.n.m.

13.den: Chhutanga - Thuli Kharka - 5,3 km - 10:12 hod - 1.153 m↑ - 426 m↓ - 4.611 m.n.m.

14.den: Thuli Kharka - Kothe - 7,7 km - 7:08 hod - 546 m↑ - 1.183 m↓ - 4.274 m.n.m.

15.den: Kothe - Thangnag - 9,5 km - 5:55 hod - 691 m↑ - 0 m↓ - 4.270 m.n.m.

16.den: Thangnag - Khare - 5,3 km - 5:08 hod - 621 m↑ - 0 m↓ - 4.900 m.n.m.

17.den: Khare - aklimatizační výlet - 1,3 km - 2:52 hod - 300 m↑ - 300 m↓ - 5.200 m.n.m.

18.den: Khare - high camp - 4,2 km - 5:58 hod - 883 m↑ - 0 m↓ - 5.800 m.n.m.

19.den: high camp - summit Mera Peak - Khare - 8,5 km - 10:12 hod - 610 m↑ - 1.507 m↓ - 6.470 m.n.m.

20.den: Khare - Kothe - 14 km - 8:00 hod - 0 m↑ - 1.310 m↓ - 4.900 m.n.m.

21.den:  Kothe - restart 

22.den: Kothe - Thuli Kharka - 6,6 km - 9:00 hod - 1.155 m↑ - 522 m↓ - 4.274 m.n.m.

23.den: Thuli Kharka - Lukla - 9,9 km - 9:00 hod - 441 m↑ - 1.818 m↓ - 4.612 m.n.m.

CELKEM: 129 km - 114 hod - 10 267  m↑ - 10 187 m↓

A je to tady, vyrážíme do high campu, pořád nám to moc nedochází, jdeme na šestitisícovku ! Hned od začátku krutě do kopce, pak nástup na ledovec, tzn. mačky a na lano, prudké stoupání vede až do high campu v 5.800 m. Po šesti hodinách poctivě dřiny do kopce jsme tam. Je to vlastně taková skalnatá oáza v ledovcovém moři, na které jsou nasázeny oranžové stany, jako hříbečky, jeden vedle druhého. Jídlo a pití v hight campu je velmi originální, všechno je uvařeno z rozpuštěného ledovce a má to tu tísíceletou příchuť. Mě jídlo vůbec nejede a jsem ráda, že tu trošku co sním udržím vnu. Navečer přituhuje, takže v péřovém spacáku spíme v péřové oblečení, venku fouká a se stanem to doct lomcuje. Plán je jasný - budíček, snídaně v 1:10 hod, v 2:00 hod vyrážíme do hory. V noci řeším pálení až bolest žáhy/jícnu, asi z ledovcového čaje nebo jídla. Je mi blivno, takže ovesnou kaši na snídani nedávám. 

Oblíkáme peří a gore-tex, obouváme mačky, sedáky, zapínáme čelovky a vyrážíme do tmy. Hora se proti nám postavila hned od prvního kroku a svádíme boj o každý další krok. Někdo tady ukradl kyslík, prudké stoupání bere rychle síly, protože nedostatek kyslíku necítí jen plíce, ale i svaly. V reálu to znamená, že se ploužíme co noha nohu mine, často zastavujeme, abysme aspoň trošku chytli dech a hlava nebere, že se tímto tempem můžeme někdy dostat až na vrchol. Je -16°C, díky silnému větru je pocitově tak -25°C (to je verze našho gajda, který chodí na Mera Peak prakticky co 3.den) naštěstí tohle řeší oblečení za nás, tak se to dá. Že to není úplně easy výstup dokazují vracející se skupinky, které to točí kousek před námi, ještě za tmy. 

Mně je dost blbě od žaludku a protože včera jsem jedla minimálně a dnes vůbec, postupně mi dochází energie. Jirka do mě tlačí na kost zmrzlou Marsku (kterou jsme dostali v summit balíčku) a hrnek horké ledovcové vody, který v puse tu Marsku rozpustí (čaj bych vrhla okamžitě). Cukry a úžasné rozednívání zafungovali a jsem v rámci možností zpět. Po rozednění vidíme kde jsme, v ráji - neskutečné výhledy na okolní vrcholky hor zalité ranním sluníčkem. Taky vidíme stoupání před námi a vidíme, že nevidíme konec. Střídají se nám stavy skoro vyčerpání a odhodlání, že když budeme šlapat krok za krokem, že to půjde. Step by step ! Mně je pořád blivno, ale zapínám automat a jdu prostě jen jeden pomalý krok za druhým. Jirka dělá přestávky zase kvůli dechu, takže naše vražedné tempo srovnáváme. Podle skupinek nad námi, které vycházeli ještě dříve, ale vidíme, že jdeme všichni stejně rychle, teda pomalu. Místy je stoupání velmi prudké a není kde brát sílu, ale nakonec  to vždycky nějak vyšlapeme a tak se postupně dostáváme až k závěrečnému výšvihu na vrchol, který je vyfixováný lanem. 

Je to asi 150 m exponovaná hrana, která vede až na vrchol Mera Peaku. Připínám se na jumar, který mi pomáhá se přitahovat do kopce, Marska už asi vyprachala. A jsme tam - na vrcholu Mera Peak 6.476 m - 19.4.2024 v 8:06 hod 🤩 . Vůbec nám to nedochází, nedostavuje se ani žádná euforie. Jedinný pocit co v první chvíli máme, je že nemusíme už nikam nahoru a sedáme si. Po chvilce se rozkoukáváme, fotíme a padá nám brada z výhledu - Cho Oyu 8.201 m, Everest 8.848 m, Lhotse 8.516 m, Makalu  8.481 m, Baruntse 7.129 m, Chamlang 7.319 m, Nuptse 7.861 m, Ama Dablam 6.812 m, Pumori 7.161 m, Gyachung 7.952 m - to je to proč jsme tady. 

Taky přivazujeme motlitební vlaječky od našeho kamaráda, který řeší vážný zdravotní problém a napsal na vlaječky své přání a my je sem na vrchol přinesli, aby větrný koník odnesl přání na ty správné místa. Na vrcholu není moc místa, jsme na fixním laně, tak na nějaké tanečky to nebylo. Pobyli jsme tam asi 20 min - je zajímavé jak adrenalin nebo dopamin zajistili, že únava a problémy s dechem byli fuč - ale nepůsobili zas tak dlouho 😅 . 

Čeká nás ještě sestup a to nejen do high campu, ale až do vesničky Khare, abychom spali co nejníže to půjde. Dolů to šlo o něco líp a rychleji, ale závoďáci jsme nebyli. Dělá se mi každým metrem dolů líp, Jirkovi překvapivě hůř - teď asi dochází energie mu. V high campu máme přestávku, balíme si svoje věci, Jirka odpočívá, vysockujeme polívku a i já do sebe něco dostávám. Pak ještě dlouhé, prudké klesání po ledovci a pak po suťovisku (zlatý ledovec 😅). Klesání bylo nekonečné, únava se násobila, tvrdé ledovcové boty na suťovisku nám ničili nohy. Dát za jeden den 676 m nahoru a 1576 m dolů ve výšce 5.000-6476 m je pro nás heroický výkon a taky podle toho vypadáme - ani obraz, ani zvuk. 

Do vesničky Khare přicházíme kolem půl druhé, zkoušíme oběd, ale moc nám to nejede, Jirkovi vůbec a odhazujeme dobité těla do spacáků. Usnout se nedaří, hlava jede na plno, tak se přesouváme do jídelny. Po 10 dnech jede wifi, tak dáváme konečně vědět domů, že žijeme a o našem dnešním úspěchu a taky jednoduchý report na sociální sítě. Na večeři zkoušíme pizzu po nepálsku, Jirka natlačí jen kousek - tělo nefunguje, já se začínám stabilizovat a sním celou svou i kousek Jirkovi, pořád mám problém s bolestí/pálením žáhy/jícnu, ale chuť k jídlu je zpět. V tomoto zuboženém stavu řešíme rest day (mamko to je odpočinkový den), jestli zůstat v Khare 4.900 m kde po výstupu těžce dýcháme a nebo zítra sestoupit (14 km, 1.300 výškových dolů) do Kothe a odpočinout si tam. V noci padá konečné rozhodnutí, Jirkovi se fakt blbě dýchá, takže pomažeme dolů. 

Point z výstupu - vzít si sebou vlastní jídlo, dobrůtku, kterou do sebe dostaneš i při velkém nechutenství - mně Marska zachránila výstup.

Následující den se tedy přesouváme do nižších poloh, je to pořád dolů, tak mažeme co otlaky na nohách dovolí. Po cestě si vaříme "vynikající" české polívky do hrnečku, protože nepálské jídlo nám žaludky pořád nějak neberou. Zůstáváme ve vesničce Kothe, v naší oblíbení lodžii, probíhá horká sprcha, den volna i s velkým prádlem (v lavoru a ledové vodě) a spaní nám už jde na výbornou, takže hodně z toho času prospíme a projíme - konečně. 

Dostáváme se do klidu a až tady nám dochází údálosti minulých dnů a co jsme dokázali - vystoupali jsme na vrchol šestitisícovky. Navíc se postupně dozvídáme od příchozích, kdo summitu dosáhl a kdo ne a je to tak 50:50 - a to jsme byli jedinní, kteří šli celý trek na těžko (ostatní využívali nosiče, takže sami nesli max 5 kg batůžek). Ruská (summit úspěšná) a ukrajinská (summit neúspěšná) skupinka odsud už letí vrtulníkem - nechce se jim znovu přes sedlo (no za peníze v Praze dům). My se přes sedlo vydáváme a ještě si pořádně máknem, z vrcholu si nesu silný kašel (později i horečku), který ve stoupání nabírá na síle - tuberákům zdar. 

Po dvou dnech končíme trek zpět v Lukle, kde hned využíváme výdobitky civilizace. Žaludky spravujeme hamburgrem, zákuskem, horkou čokoládou a kafíčkem. Důkladná sprcha včetně holení - dostáváme znovu status člověka. Večer usínám uprostřed věty a spím jak zabitá až do rána, Jirka, který si dal po 20 dnech pořádné kafé čumákuje do noci a ráno vstává v 6 hod. Následuje volný den, kdy se z nás stávají kavárenští povaleči, přebookováváme letadlo na dřív, tedy zítřek. Ráno se nám daří odletět hned prvním letadlem. Luklu opouštíme se slzami v očích - možná strachem jak se ledadlo rozjede prudce z kopce po ranveji, ale spíše smutkem, že tohle celé končí a my opouštíme hory. Kdo ví, jestli se sem ještě někdy vrátíme 🥺.

V Kathmandu pak trávíme ještě pár dnů, které prokládáme střídavě jídlem a odpočinkem/spaním. Nakoupila jsem si hromady čerstvého ovoce. Samozřejmě proběhla papina v naší top nejoblíbenější indické restauraci Third Eye, taky v Czech Pub, kde jsme si dali smažený květák a sýr a Jirka samozřejmě Plzeň. Našemu kamarádovi Sumanovi, který nám pomohl zařídit gajda na Mera Peak předáváme dáreček - cepín s vygravírovaným poděkováním a on nás na oplátku překvapuje ofiko certifikáty Nepálské horolezecké asociace o výstupu na Mera Peak - silný moment - jako my jsme někde ofiko zapsaní jako ti co vystoupili na šestitisícovku - wau ! 🙏

Jak to shrnout ? Sny jsou od toho, aby se plnili a my to dokázali. Neskutečná jízda, intenzivní zážitky a co je nejvíc ? Že jsme to všechno žažili spolu ! Sdílený žážitek má dvojnásobnou sílu 😍